Třemšínská studna, CHKO Brdy

Kraj: Středočeský 

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5650000N, 13.7813242E

Bližší informace ke studánce naleznete zde:

https://www.estudanky.eu/3179-tremsinska-studna

Tlapkal jsem hlubokým lesem zasněženou cestou. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké stromy. Co chvilku na mne zpod stromu vykoukla zasněžená skalka, jindy pařez. Jen občas jsem zmerčil keříky borůvčí.

Cesta mne vedla do mírného kopečka. Po pravé tlapce jsem měl různorodý les, po tlapce levé svažující se mírný kopeček. Čím hlouběji v lese jsem byl, tím větší sráz jsem po levé tlapce měl. Věděl jsem, že mohu tlapkat pouze po cestě nebo lesem po tlapce pravé.

Byl jsem v lese, kde jsem tlapkal po cestě a moc rád. Mladé stromky se nakláněly pod těžkou sněhovou nadílkou a já se mohl kochat přírodou a užívat si snížek, jako již dlouho ne. Občas se i větev z majestátního stromu ohnula pod snížkem skoro až k zemi a vytvořila tak tunel, který mi připomněl ledové království.

Tlapkal jsem stále kupředu pohádkovou přírodou. Ušadla poslouchala šum větříku ve větvích a občasné zapění ptáčka. Očadla si prohlížela pohádkově zasněžený les a famfrňák větřil vlhkou vůni lesa. Cesta, která mne vedla hlouběji a hlouběji do lesa se místy zužovala, až mi to přišlo, že se proměnila v pěšinku. O mrňousek dál se pěšinka opět rozšířila a já si byl jist, že tlapkám stále po lesní cestě.

Les kolem mne se měnil. Čím hlouběji v lese jsem byl a hlubší sráz měl po levé tlapce, tím i stromy po levé tlapce byly různorodější. Jehličnan by jeden pohledal. Zato jsem míjel spoustu druhů listnatých stromů. Bylo jich tolik a ne všechny jsem poznal. Jen občas pod stromy rostl keř.

I po tlapce pravé se les změnil. Již v něm nerostly pouze vysoké stromy. Dotlapkal jsem na místo, kde byl les hustý, plný různých druhů stromů a nepřeberného množství keřů. Za tím vším jsem merčil kopec a občas i kamennou zeď, součást zříceniny hradu Třemšín.

Klidným krokem jsem tlapkal stále kupředu a užíval si přírodu, když jsem kousek před sebou zmerčil pěšinku. V tu chvíli jsem kopnul do vrtule a svištěl s větrem, o závod. Chvostem jsem zamával člobrdici na podzrav a už jsem svištěl kupředu.

Svištěl jsem tak rychle, až mi od tlapek odletoval sníh. Po několika rychlých krocích jsem dosvištěl k pěšince. Už už jsem se viděl jak svištím po pěšince, když se přední tlapky zastavily. Zadní tlapky ale stále svištěly. Na sněhu se nestačily zastavit. Obsvištěly celé mé já a kdyby to bylo možné, určitě by se rozsvištěly po pěšince jako první. Přední tlapky se však vzpamatovaly a daly se do opět do pohybu.

V mžiku jsem byl na pěšince. Po prvním kroku jsem se překvapením zastavil. Přímo přede mnou, jen několik málo metrů před famfrňákem, stála velká dřevěná studna. Jen mrňousek za studnou byla další kamenná zeď.

Byl jsem tak rád, že mi překvapení nedovolilo svištět dál. Tady rychlé kroky nedobrzdit, to by asi bolelo. Naštěstí jsem se poučil z nedávného uklouznutí a už jsem byl opatrnější. Pomalu a rozvážně jsem vyrazil kupředu. Očadla se rozhlížela po okolí a famrňák větřil, zda nenavětří nějakého kámoše. Ať již lesního nebo z říše lidí.

K mému velkému překvapení nikdo u studny dlouho nebyl. Na zemi nebyly žádné stopy a ani ve vzduchu jsem žádného kámoše necítil. Přitom na místě je tak krásně. Je pravda, že kdo nemerčí pěšinky jako já, může studnu minout. Kdo si ale pěšinky všimne, určitě ke studni dorazí a bude si jí moci prohlédnout v celé její kráse. Dokonce si bude moci prohlédnout i zdi ze zříceniny hradu Třemšín, která je jen o mrňousek výše a několik metrů dál, než je studna.

Třemšínskou studnu, najdete v hlubokých lesích chráněné krajinné oblasti Brdy. Studánka se nachází jen pár kroků od lesní cesty, snadno ji proto najdete. Na místě s nejvyšší pravděpodobností nikoho nepotkáte. Studánka má chutnou a osvěžující vodu. Bohužel rumpál studny bývá často poškozen. Vždy, když studnu někdo opraví, netrvá dlouho, a dojde k dalšímu poškození. Jako na zdroj vody bych proto na studnu moc nespoléhala.